Jízda Vysočinou 7.6.2014 

Po tříleté odmlce jsme si opět vyrazili na sraz mopedů do Světlé nad Sázavou. Skoro v kompletní sestavě jsme is kromě věčného závodění chtěli užít také trochu té pohodové jízdy a rodosti z pohledu na takové množství stadionů pohromadě. To, že se historie opakuje je tak trochu filosofický názor, ale pro nás je to holá skutečnost. Místo poklidu a pohody se takováto akce vždy stává tréninkem pro naší nervovou soustavu. To má na svědomí náš předseda J. Bakula st., který kvalitou své techniky neustále udržuje ve vzduchu otázku - dojedem? Samozřejmě, že technocké potíže se nevyhýbají ani ostatním, ale jeho poruchy bez možnosti určení diagnózy jsou prostě k zbláznění. I když ho první stroj daleko nedovezl, přesto se nevzdal a na start jízdy ve Světlé se dostavil. S technikou tentokrát nečekaně bojoval i ředitel J. Bakula ml. Kvůli zlobícímu karburátoru mu umřely dvě svíčky, aby nakonec při návratu domů, pár set metrů před naší základnou odešla do věčných lovišť spojka u jeho motoru. Ne se strojem, ale se svým tělem pak po většinu dne válčil navrátilec do našich řad Fefa Zubec. Ten sbíral odvahu s námi po dvou letech vyrazit na takovouto akci do ranních hodin v místním hostinci a v celodenním horku to bylo znát. Úplně vpohodě tak byli pouze P. Novák a T. Štěpánek. Jinak i po pěti letech zůstala organizace akce na dobré úrovni, a to především co se týče zabezpečení průjezdu křižovatkami, a také sběrný vůz fungoval dobře. A že ho bylo potřeba. To, že se při jízdě kocháme krásnou krajinou, a čím dál roztlučenějšími silnicemi nás nepřekvapilo, ale pohled na restaurace a různé občerstvovny nás šokoval. Téměř všude se tu točí nepoživatelné pivo jednoho pražského výrobce a přitom nedaleko je jeden z nejlepších pivovarů v Čechách. Zřejmě ještě pozůstatek krize, kdy lidi vypili téměř všechno, jen aby to bylo laciný. Na konci akce nechyběla samozřejmě tombola, při které se dostalo téměř na všechny, takže si kromě značně zdevastované sedací části těla odváželi účastníci i nějakou tu věcnou cenu. Z našich byl tohoto štěstí ušetřen jen náš ředitel. Zřejmě losující tušil, že nemá doma skladovací prostory. Pro nezasvěceného to po přečtení tohoto článku možná vypadá jako jedno velké celodenní utrpení, jenže my mopedisté se už těšíme zase na příště.